Pohledem mámy, která prošla peklem nepochopení

„Mami, já nechci kreslit.“

Tuhle větu jsem od své dcery Aničky slyšela tak často, že mi to začalo lézt na nervy. Vždycky jsem si říkala: „No jo, děti jsou líné, to přejde.“ Ale když se ve školce připojily další stížnosti – „Anička nedrží pastelku správně“, „Při malování se hrozně vzteká“ – rozhodla jsem se hledat odpovědi. Až po roce hledání nám psycholožka řekla: „Máte doma dítě s dysgrafií.“ Proč to nikdo neviděl dřív? A jak poznáte, že nejde jen o „neposlušnost“?

Co je dysgrafie (a proč ji pediatr nevidí)

Dysgrafie není jen „špatné písmo“. Je to porucha, která ovlivňuje jemnou motoriku, prostorovou orientaci a schopnost převádět myšlenky na písmena. U předškoláků se ale často maskuje za „běžné“ problémy:

• Pediatr říká: „Ještě má čas, některé děti se rozvíjejí pomaleji.“
• Realita: Dysgrafické děti mívají potíže už s úchopem tužky, stříháním nůžkami nebo napodobováním tvarů. Jenže tyto signály se přisuzují nezralosti.

7 příznaků, které jsem přehlédla i já

Podle odborníků je dysgrafie u dětí mladších 6 let vzácná. Jenže já dnes vím: Problémy se schovávají v detailech. Tady je to, co by vás mělo varovat:

1. „Křečovitý úchop“
   Anička držela pastelku jako krumpáč – celou pěstí. Když jsem jí ukazovala správný úchop, po minutě jí ruka „tuhla“ a házela pastelky po zemi.

2. Vyhýbá se aktivitám, které vyžadují jemnou motoriku
   Malování? Ne. Stavění lega? Ano! Dysgrafické děti často preferují hry, kde nemusí přesně ovládat prsty.

3. Nekonečný boj s oblékáním
   Knoflíky, zipy, tkaničky – to bylo pro nás noční můry. Později mi ergoterapeutka vysvětlila: „Problémy s jemnou motorikou se projevují i v sebeobsluze.“

4. Kresba jako „chaotická čmáranice“
   Ve 4 letech malovala jako dvouletá – klikaté čáry bez snahy o tvary. Paní učitelka vtipkovala: „Máte doma malého Picassa!“ Jenže já věděla, že něco není v pořádku.

5. Rozdíl mezi mluvením a kresbou
   Anička byla výřečná, ale když měla nakreslit postavu, vypadalo to jako hlavonožec s třemi vlasy. „V hlavě to má, ale ruka neposlouchá,“ řekla psycholožka.

6. Únava a frustrace
   Po 5 minutách kreslení následoval záchvat vzteku. „Já to neumím!“ křičela. Bylo to jako by její mozek a ruka mluvily jiným jazykem.

7. Problémy s napodobováním pohybů
   Tleskání do rytmu, „vaření“ v pískovišti – to šlo. Ale když měla ukázat „jak letí letadlo“ rukama, pohyby byly trhané a nekoordinované.

Proč to uniká pediatrům?

• Důvod 1: Screening dysgrafie se standardně dělá až u školních dětí.
• Důvod 2: Příznaky se zaměňují za ADHD nebo „lenost“.
• Důvod 3: Rodiče často slyší: „Vyřeší to čas.“

Moje rada: Pokud máte podezření, požádejte o vyšetření u ergoterapeuta nebo speciálního pedagoga. My jsme šli soukromě – stálo to 2 000 Kč, ale konečně jsme měli odpověď.

Pomůcky a hračky, které nás zachránily

Nečekejte zázraky přes noc, ale tyhle věci Aničce pomohly najít cestu k psaní bez slz:

1. Trojhranné pastelky a fixy (STABILO EASYgraph)

• Proč: Dítě „nutí“ držet tužku třemi prsty.
• Naše zkušenost: Anička si je zamilovala, protože se jí nekroutily v ruce.

2. Pískovnička s písmem

• Proč: Dítě kreslí prstem do písku, což méně dráždí senzomotorický systém než tužka.

3. Magnetická písmena (Janod Magnetibook)

• Proč: Učí tvary písmen hrou, bez nutnosti psaní.
• Bonus: Anička si s nimi hrála v autě a ani nevěděla, že se učí.

4. Hry na procvičení jemné motoriky

• Lovič rybiček (klasická hra s magnetem),
• Navlékání korálků (třeba od značky Goki),
• Play-Doh s vykrajovátky (tlačení, mačkání – ideální pro posílení svalů ruky).

5. Aplikace pro tablet

• Writing Wizard: Učí psát písmena pomocí animací. Anička si myslela, že hraje, ale ve skutečnosti trénovala tahy.

Jak jsme pracovali doma: 3 konkrétní tipy

1. Kreslení prstem do krému na holení
   Na tácek jsem nastříkla pěnu, a Anička do ní kreslila tvary. Bez stresu z chyb!

2. Cvik s pinzetou
   Přendavala korálky z misky do misky pinzetou. Bavilo ji to a posilovala si prsty.

3. Písmena z těsta
   Pečeme společně perníčky ve tvaru písmen. Tvarování těsta = trénink motoriky.

„A co škola?“ – Nejčastější otázky

• „Může dysgrafické dítě do běžné školky?“
  Ano, ale komunikujte s učitelkami. My jsme jim půjčili knihu Dysgrafie – průvodce pro rodiče.

• „Vyroste z toho?“
  Ne, ale naučí se kompenzovat. Dnes Anička píše pomaleji, ale čitelně.

• „Má smysl cvičit už v 5 letech?“
  Ano! Čím dřív, tím víc se mozek adaptuje.

Závěrem: Hlavně neztratit naději

Když mi řekli diagnózu, brečela jsem. Dnes vím, že dysgrafie není tragédie – je to jen jiný způsob, jak se mozek učí. Anička stále nesnáší kreslení, ale našla si lásku k tanci a vědě. A to je v pořádku.

Vytrvejte. I malé pokroky stojí za to. A až uslyšíte „já to neumím“, vzpomeňte si: Nejde o dokonalost, ale o to, aby psaní nebylo mučení.

Autorka je máma 7leté Aničky, která miluje dinosaury a nenávidí pastelky.

---

Kde hledat pomoc v ČR:
- Centrum Locika (poradenství pro rodiče),
- SPC (Speciálně pedagogické centrum) – doporučení potřebujete od pediatra.